Vďaka spolupráci s konferenciou Mexpo vám na blogu môžem priniesť rozhovory s vybranými spíkrami, ktorí vystúpia aj na konferencii. Ako prvého by som vám rád predstavil lektora a kouča Jiřího Knesla. 

Jiří píše, číta, programuje, kreslí, cestuje a varí. Neustále experimentuje s mnohými oblasťami, ktoré sa týkajú produktivity, príjmu, vývoja softvéru, ale aj kreativity. Vyštudoval ekonómiu, ale viac ho naučilo podnikania samotné.

Sám o sebe tvrdíš, že ťa naučilo viac podnikanie, ako štúdium ekonomiky. Môžeš nám prezradiť, čo to bolo?
Nejvíc ze všeho ta instantní odpověď trhu na cokoliv. Mám v povaze experimentování. Tak zkouším. Dám nabídku a zkoumám reakci trhu, zájemců, konkurentů. Hodně mě učí právě i styk se zákazníky, zkoumání procesů a hledání zákonitostí lidského jednání.

Druhá věc je, že dnešní běžné studium ekonomie je bastl. A může za to buď Samuelson, nebo učitelé, kteří podle něj učí. Ekonomie má různé školy, jenže učitelé, kteří učí ze Samuelsona, předávají studentovi informace tu z jedné školy, tu z druhé a neřeknou mu: “Teď se učíš klasickou ekonomii, teď keynesianství, teď rakouskou ekonomickou školu – a který její podproud, ekonomii strany nabídky”. Běžný absolvent ekonomie má hlavu plnou pouček, které ale dohromady nemůžou fungovat, vždy jsou konstruované v rámci nějaké školy. Kdyby se žák šel učit k jednomu profesorovi a on mu předal jednu konkrétní školu, bylo by to daleko lepší. Sám jsem primárně Misesián a hodně i Rothbardián. Lidské jednání od Ludwiga von Misese mě naučilo víc, než celá VŠ dohromady.

Rád experimentuješ so svojimi pracovnými návykmi. Aké príčiny ťa vedú k tomu, aby si pristúpil na experiment? Je to tvoja túžba neustále vylepšovať návyky, alebo si zrazu uvedomíš, že to možno ide aj lepšie?
Všichni experimentujeme. Nejdeme z práce stejnou cestou. Zkusíme při běhání běžet trochu rychleji. Zkusíme v šachu nové zahájení. V práci nový postup. A pak vyhodnocujeme. Já do toho mixu jen přidal nějakou metodiku, časový rámec a uvědomělé vyhodnocení.

Jedna z věcí, kterou mě život naučil, je, že když budu sledovat, co funguje a budu toho dělat víc a když budu sledovat, co nefunguje a to budu potlačovat, tak to vede ke spoustě benefitů. Zkrátil jsem si pracovní dobu, ale taky zlepšil zdraví, našel nové koníčky atd.

Sú experimenty vhodné pre všetkých, alebo sú určité znalosti/skúsenosti, ktoré by mal mať človek ak chce experimentovať?
Jak jsem zmiňoval už výše, experimentujeme všichni. Je jen záležitost toho, přestat některé experimenty dělat nahodile a podvědomě. Vybrat si metodiku, určit čas, sledovat třeba i nějaké číslo. Pokud člověk zkouší něco, co by mu mohlo hodně změnit život, vyplatí se to. Experimentovat s něčím, co nebude mít žádný efekt na váš život, ať to dopadne jakkoliv, to já považuju naopak za ztrátu času. Takže jsou vhodné pro všechny, problém není samotný experiment. Důležité je hledat takové experimenty, které člověku napoví, jak se radikálně změnit a jak tím radikálně získat.

Pôsobíš ako kouč. Podľa čoho by si mal človek vybrať správneho kouča, ktorý človeka posunie ďalej?
Dobrý kouč může být kdekoliv. Táta vašeho kamaráda z dětství. Váš vzor, od kterého jste se hodně naučil. Někdo z rodiny.

Hledal bych tak, že bych si zkusil vzpomenout, s kým jsem dosahoval cíle, které jsem si dal. A pak bych s takovým člověkem trávil víc času. Tak dlouho, dokud nebudu schopný těch cílů dosahovat bez něj.

Aké sú hlavné príčiny neúspechu v prípade, že sa človek rozhodne aplikovať princípy GTD a time managementu?
Zaprvé nedostatečná znalost GTD. Za druhé to je nepochopení GTD jako dvou celků: kontroly a perspektivy. Lidi často implementují kontrolu, jsou produktivnější, udělají víc a udělají důležitější práci. Ale nikam se neposouvají, nesnaží se výrazně posunout svůj život směrem k větším cílům (a když už ano, tak stejně své dlouhodobé cíle mění až moc často).

Často sa stretávam s tým, že nie sú jasne stanovené ciele, ktoré by sa pri danej aktivite mali splniť. Sú ciele potrebné aj v oblasti produktivity?Podľa čoho ich však nastaviť, keďže produktivita/efektívnosť sú previazané aj na klientov, kolegov a iné osoby s ktorými človek spolupracuje.
Ano jsou. Prostřednictvím cílů člověk funguje. Tak jako s experimenty, i cíle si klade každý. To sepsání a uvědomění si cílů, to je jen věc, která umožňuje přemýšlet o jednu úroveň abstrakce výš, tedy ne: jaké výsledky chci
dosáhnout -> jaké cíle si dám, ale v úrovni: mám tyto cíle, co pro mě znamenají, co se budu muset naučit, jak bude vypadat můj život, až cílů dosáhnu.

Druhou specifickou oblastí jsou návyky. Lidé s extrémně produktivními návyky nemívají občas sepsané cíle. Oni dosahují výsledků tím, že mají kvalitní systém práce a řeší, co se objeví. Osobně i u takových lidí vidím prostor pro zlepšení tím, že si své cíle uvědomí a budou s nimi racionálně pracovat.

Cíle nastavuju podle efektu, který budou mít. Pokud by měl člověk dělat nějakou práci, tak hlavně tu, která vede k výrazným výsledkům (dodají hodně vnímané hodnoty zákazníkem). Kdyby všechna práce v Česku nebo Slovensku vycházela z hodnot, kterou přinese a začínalo by se vždy od toho nejdůležitějšího, byli bychom asi nejbohatšími státy na světě. Místo toho tak jako ostatní děláme práci, protože se tak dělá, protože se nějak vynořila nebo proto, že je to napsané v předpisu XYZ (doplň podle úřadu).

Sociálne siete sú údajne zabijakom produktivity. Dokážu byť však aj nápomocné, alebo je lepšie ich počas práce vypnúť?
Vždy a všechno v oblasti produktivity je nutné vnímat přes hodnotu, která vznikne. Někdy je extrémně hodnotné psát na sociální síť (třeba Linkedin je na toto hodně dobrý), posílat e-maily nebo číst články. Každou aktivitu je ale lepší dělat účelově a když už začnu, dokončit ji. Tedy nepřeskakovat mezi úkolem a sociálními sítěmi/novinami/e-mailem.

Vždy si kladu jednu otázku: “Je to, co teď dělám, to nejlepší, co můžu právě teď dělat?” A když si odpovím ano, tak v tom pokračuju. Když ne, změním to a začnu dělat něco opravdu hodnotného. A občas do toho zapadnou i věci, které můžou být považovány za zabijáky produktivity, jako jsou ty sociální sítě. Pak bych ale měl svou práci třeba na tom Linkedinu udělat a zase jít na další úkol.

Aké tri rady by si dal čitateľom, ktoré im pomôžu zefektívniť prácu a zvýšiť produktivitu?
Nejdůležitější je sledování hodnoty. Když dřete jak mezek a výsledek není nikde vidět, zkuste zvolit jinou činnost. Hřbitovy jsou plné těch, kteří celý život tvrdě makali na věcech, které měly mizivý účinek na svět okolo. Přitom se stačilo na chvíli zastavit.

Za druhé (a jsou na to i výzkumy) je to pohyb. Sport půl hodiny denně vám na výkonu přidá hrozně moc. Zlepšení dlouhodobé paměti je popsané o desítky procent. Taky máte vyšší šanci se dožít 90.

Za třetí to je eliminace zbytečností. Je třeba neustále hledat věci, které můžete useknout, zbavit se jich. V práci, nebo podnikání se spousta věcí dělá z historických důvodů nebo proto, že si firma myslí, že to vede k výsledkům bez toho, aby skutečnou efektivitu změřila a zhodnotila.

Jiří Knesl vystúpi aj na konferencii MEXPO 2012